Alžběta Bathory

Alžběta (Elisabeth) Nádašdyová (rozená Báthoryová) (v maďarštině Erzsébet)

O Alžbětě Báthoryové jako „čachtické paní (krvavé grófce)“ byla napsána řada uměleckých děl, básní i filmového zpracování. Nejznámějším se stal pravděpodobně román „Čachtická paní“ od J. Nižňanského, který však nevychází jen ze skutečných faktů, ale drží se i tradičních mýtů a pověr. Již věrohodněji se zabýval osudem krvavé hraběnky ve své monografii J. Kočiš a v neposlední řadě r. 2003 vydal poslední část své románové trilogie, která se převážně drží historických faktů i reálného děje Andrej Štiavnický.
V roce 2008 byl do kin uveden film Bathory natočený Jurajem Jakubiskem. Film pojednává o mocné uherské hraběnce Alžbětě Báthoryové nazývané Čachtická paní, která je podle Guinnessovy knihy rekordů největší vražedkyní na světě. Jedná se o nejdražší slovenský, český a maďarský snímek v historii, rozpočet přesahuje 300 milionů korun.

Život

Narodila se r. 1560 v Nyírbátoru. Alžběta byla příslušnicí mocné a věhlasné rodiny jedné z nejmocnějších v Uhrách i Evropě. Příjmení Báthory začali používat od r. 1279, kdy se usadili v lokalitě Báthor. Postupně se tento rod zařadil mezi nejbohatší v Uhrách. Jeho členové působili v mnohých významných politických i církevních funkcích a zastávali ty nejvýznamnější úřady v zemi. Jejími strýci byli sedmihradský kníže a pozdější polský král Štěpán Báthory (1533-1586) a sedmihradský kníže Krištof Báthory (1530-1581). Její syn Pavel (1598-1633) byl vysokým stoličným hodnostářem, dcera Anna manželkou hlavního kapitána zadunajských vojsk Mikuláše Zrínského (1580-1622) a Kateřina manželkou zemplínského župana Jiřího Drugetha. Alžbětiným bratrancem (synem Krištofa) byl sedmihradský kníže Zikmund Báthory.

Mučení

Děvčata prý týrala hořícími svícemi, rozpáleným železem, píchala jehlicemi, polévala studenou vodou na mrazu, řezala noži apod. Ne vždy je zabila. Svědkové vypověděli, že viděli děvčata tak popálená, že nemohla nastoupit do kočáru. Mučením oslavovala i Vánoce (palatin Thurzo ji přistihl při mučení těsně po Vánocích) i svatbu své dcery - v této době zemřely dvě německé služky. Mrtvoly byly pochovávány různě - na hřbitově, na poli, v obilních jamách. Jednou byly zahrabány tak nedbale, že rozkládající se těla vyhrabali psi a roznášeli je po dvoře.

Soud

První informativní vyšetřování začalo v březnu 1610. Zanedlouho poté, co ji palatin Juraj Turzo 29. prosince 1610 přistihl při činu v Čachticích, byl započat dne 2. ledna 1611 soudní proces v Bytčanském hradu s pomocníky Alžběty Báthoryové. Kvůli palatinovi Jiřímu Turzovi před soudem chyběl hlavní viník: Alžběta Báthoryová. Soudcovský sbor tohoto zajímavého trestního případu odsoudil pomocníky k trestu smrti. V rozsudku bylo o Alžbětě Báthoryové připomínáno jen tolik, že ji nechali ve věznici na Čachtickém hradu, kde zůstala až do své smrti v roce 1614. Pochována je v Čachticích a nikdy se před soud nedostala.

Jejími pomocníky byli Ján Ujvári (Ficko), Helena Jó a Katarína Benecká. Dne 7. ledna 1611 v Bytči byl vynesen rozsudek. V tentýž den byla Helena Jó zaživa upálena, Ján Ujvári byl pro mladý věk sťat a tělo bylo spáleno. Katarínu Beneckou soud pro nedostatek důkazů osvobodil. Léčitelka Majorová z Myjavy, která pomáhala Báthoryové při různých chorobách, byla obviněna z čarodějnictví a zaživa upálena 24. ledna 1611. Důkazy a přiznání byly získány s použitím mučení.

U soudu svědčilo velké množství osob. Například evangelický kazatel Ponický, který Báthoryovou přímo u soudu obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz však nepředložil. Mnozí historici však považují proces za vykonstruovaný a s politickým pozadím. Uherští šlechtici se totiž chtěli zmocnit pozemků Alžběty Báthoryové, a tak ji obvinili z ohavných činů.

Alžběta Bathory

Čachtický hrad